Kategorii U10 převezme nově Vítek Zeman. “Nejlepší pocit na této práci je vidět, jak hráči každým kvalitním tréninkem hokejově rostou.”

Autor: Tomáš Kubín

Na prahu nové sezóny se do tréninkového procesu postupně zapojují i nově rozdělené nejmladší kategorie našeho klubu. Jednu z nich – kategorii U10 má nově jako hlavní trenér na starost Vítek Zeman, který do teď u Vlků působil v pozici dovednostního trenéra. Vítek je jedním z mladých perspektivních trenérů, na kterých plánuje vedení HC Vlci postavit budoucnost našeho klubu. Položili jsme mu několik otázek:

Zkus se nám prosím krátce představit.
Od malička jsem byl sportovní typ dítěte. Velkou zásluhu na tom zaslouží i má rodina. Především pak můj táta Jindřich Zeman, který mě velkou část mého hokejového života vedl jako trenér. Právě on mě dovedl k samotnému hokeji. Když jsem si asi v pěti letech vybíral jakému sportu se budu naplno věnovat, tak vyhrál fotbal. Měl jsem už koupené kopačky a trénoval jsem tenkrát u nás na sídlišti kopání do míče. Když se ale ten den vrátili z hokejového tréninku táta s bráchou, tak mi to hodně rychle vymluvili a hned další den jsem místo běhání na trávníku strávil padáním na ledě. Bylo to ale nejlepší rozhodnutí v mém životě… 😀 Kromě sportovní sféry mě to hodně táhne ke zdravému životnímu stylu, pozitivismu, přírodě a celkově bych řekl, že působím energickým dojmem. Snažím se lidem dávat svoje maximum, na druhou stranu ale od nich očekávám to samé..

Vítek Zeman v dresu Vlků, Zdroj: HC Vlci Jablonec

Patříš k jabloneckým odchovancům, v klubu jsi prošel všemi kategoriemi od žáčků až do “A” týmu, myslel sis někdy jako kluk, že z tebe bude jednou i trenér?
Při prvních krůčcích na ledě, kdy jsem nedokázal jezdit ani s židličkou pod zadkem jsem si říkal, jestli jsem se přece jen neměl dát na ten fotbal. Ale jsem rád, že jsem ty těžké začátky vydržel a měl jsem tu možnost projít opravdu od přípravky až po A mužstvo. V 6. třídě jsem sice přešel do Liberce k tygrům. Od 9. třídy jsem se bohužel nevyhnul častým zraněním – zlomeniny žeber a palce na ruce, dvě operace vřetenní kosti, a v neposlední řadě i první ze tří těžších otřesů mozku. Poté se vše trochu srovnalo a následovaly dvě nejbáječnější hokejové sezony mého života. V jednom týmu s Pavlem Daňkem a Honzou Šuráněm jsme bojovali o postup do extraligy juniorů, což se nám bohužel nakonec nepovedlo, ale další sezónu jsme pak měli možnost naskočit do tréninkových jednotek a zápasů jabloneckého áčka. Ovšem nebyl by to život, kdyby se opět něco nestalo – další dva otřesy mozku měly za následek ukončení mé hráčské kariéry. Až do této doby jsem si myslel, že budu hrát hokej po boku Jaromíra Jágra až do jeho osmdesátin. A teprve tehdy mi došlo, že bych své hráčské zkušenosti mohl využít i jinak.

Co rozhodlo o tom, že jsi přijal nabídku pracovat v klubu s malými dětmi? Co Tě na této práci láká?
V první řadě to určitě byla jistá výzva. Je to něco úplně jiného, vlastně je to přesný opak toho, co jsem dělal na zimním stadionu do teď. Celkově mě lákala i ta práce s dětmi, protože zkrátka věřím, že jim mám co předat. Takže když přišla nabídka od klubu, tak jsem neváhal ani vteřinu. Nejlepší pocit na této práci je vidět, jak ti hráči každým kvalitním tréninkem hokejově rostou. Je to úžasná motivace pro to, abych do tréninků dával vše. Někdy i za cenu vyřvaných hlasivek.

Bylo potřeba přípravu nějak speciálně upravit vzhledem k dlouhé pauze vynucené koronavirovými opatřeními? – je na dětech hodně znát výpadek v tréninkovém procesu?
Toto řešíme s ostatními trenéry do teď. I během pandemie a nemožnosti scházet se osobně jsme vedli online tréninky přes PC a mobily, k tomu měli hráči navíc připravený i e-tréninkový plán na každý den. Byla to taková prevence, aby nevypadli z tempa. Samozřejmě to na dětech bylo i tak znát. Trénink v pokoji před kamerou nelze srovnávat s tréninkem na ledě, nebo na atletickém oválu. Přesto ale online tréninky/e-tréninky byly to nejlepší, co jsme pro hráče mohli připravit. Proto bylo naším cílem zahájit plnohodnotnou přípravu co nejdříve to půjde.

Zleva: Vítek Zeman (HC Vlci Jablonec), Petr Havel, Matěj Pekař (NHL – Bufallo Sabres). Zdroj: Archiv Vítka Zemana

Chystáš pro děti v rámci tréninkové přípravy třeba i něco netradičního?
Hlavně se budeme muset vypořádat s dlouhou pauzou a se ztracenými tréninky. Abychom dohnali dovednosti na ledě, tak budu chtít aby pod mým vedením probíhaly dobrovolné ranní tréninky, které budou nad rámec týdenního tréninkového plánu. Chtěl bych také, aby se hráči a rodiče více sblížili, a abychom si všichni vážili toho, za jaký klub hrajeme.

A co Ty a děti? – plánuješ?
Děti pro mě jsou samozřejmostí, v mých dvaceti letech ale zatím ještě nedokážu odhadnout, kdy a kolik jich budu mít. Ale určitě by bylo moc hezké vychovávat malého hokejistu, který by mě hokejově přerostl. A hlavně si myslím, že by mi tento budoucí hokejista poděkoval, že si díky mě mohl ještě zahrát s nestárnoucím Jardou Jágrem, který slovní spojení o ukončení kariéry nezná.

Děkujeme za rozhovor a držíme palce ať se Ti v Tvé nové pozici daří…